S T A R Ý P Ř Í B Ě H
( D. Šustr / I. Hlas )
Z vězení těchhle čtyř pitomých stěn
v lehký sukni tiše vyklouznu ven
to bosý nohy o mě ví a správně jdou
to na svý milý loučení mě právě zvou
to na veselý loučení si budou hrát
A tak vcházím krásně opálená
do bílejch dveří
cítím se jak svíčka zapálená
jen já to vím
Kolem domů často utíkám pryč
v teplý noci hledám od sebe klíč
když nezbývá než pouštět smutný rádio
když zazáří ti v očích žlutej lampión
když po ulici vítr honí prašnej vír
Noc je dávno časem rozpůlená
a já v ní tančím
cítím se jak svíčka zapálená
jen já to vím
