Novinové články - Tichá dohoda

TICHÁ DOHODA

ČILI SVĚT PODLE ŠUSTRA

Daniel Šustr (1965) provokuje seč může. Sám pamatuji to "nadšení" slovutných profesores, když mladý rocker vstoupil na filozofickou fakultu. Provokuje zjevem, chováním, názory. Se stejným třesem rukou a zpěněnou žlučí se jistý přední publicista loni chopil psacího stroje, aby udeptal Šustra svou proslulou vražednou jízlivostí. Ale nemusejí to být hned autority, aby se jim objevila krev před očima! Kolikrát jsem s ním zažil incidenty po putykách. Šustr se neopíjí ani nerve, ale zato jako magnet přitahuje ten typ oprsklých opilců, kteří chtějí někoho usadit. Nejlíp na podlahu po ráně mezi oči.

Je to panáček plný paradoxů, a ty mu to v životě určitě neulehčej. Tichá dohoda je kapela, ale má dva členy, výtečnou zpěvačku Blanku Šrůmovou a jeho. Životní pocit a podíl na společné muzice je u obou stejný, ale co z toho vychází, je Svět podle Šustra. Teď mají dobrou kolekci písniček, posluchačsky přitažlivých, navíc nádherně výtvarně zpracovaný obal - ale vydávají to pouze na CD. Paradox na paradox. Největším z nich je rozpor mezi Šustrem - intelektuálem a Šustrem - muzikantem. Šustr je intelektuál, založením i zálibami. Nepopírá, že je gramotný a čte. Jeho muzika však není žádné INTOŠÁCTVÍ, žádné neposlouchatelné dusno. Když jsem přemýšlel, jak jejich muziku přiblížit lidem, kteří ji neslyšeli, připadá mi blízká dojmu, jaký má člověk z Patti Smith - zpěv, melodičnost (ale krapet šáhnutá), důležité texty. A samozřejmě Šustrova kytara, neexhibující technikou, nýbrž promyšleným moderním výrazem a originálním "britským" zvukem.

První soubor nahrávek (předcházel mu jen jeden singl u Supraphonu) se jmenuje typicky šustrovsky - "Chci přežít". Vyjde u společnosti ARTA v nejbližších dnech - a to byl i důvod, abych se dvojjediné Tiché dohody zeptal na pár věcí.

Nebudou o vás kritici říkat, že jste utajenej folk rock?

Dan: Na několik procent budou mít pravdu. Já bych tomu spíš řekl mainstream.

Dobrá, necháme se překvapit. Kde bude možný vaše cédé sehnat?

Dan: Má jít do distribuce přes síť Supraphonu, ale to už známe. Náš singl měli na Můstku, měsíc po tom, co vyšel, vzadu ve skladu, ale lidem tvrdili, že nic takovýho ani nevydali. Teď to bude podobný, navíc vedoucí neradi objednávaj produkci jiných firem. Lidi se prostě musej důrazně ptát. A co rozhlas a televize, kde vás tam bude možný vidět a slyšet?

Blanka: To je těžký. Oni na nás nemaj šuplík. Nedávno nám jeden dramaturg povídal, já bych vás asi dal do nový rubriky, kterou připravujeme pro vám podobný kapely, ale takovejch, jako jste vy, je tak málo, že tu rubriku asi ani neotevřem...

Dan: Navíc nedostatečnej manažerink! Třeba jsme si natočili a sami zaplatili s klukama z FAMU vlastní klip "Cizí pohled", a ten běžel v pražským a brněnským Kontaktu - a co s ním dál? V rádiu je zase jinej problém. My jsme si udělali dva remixy, chystáme další - ale to by chtělo maxisingl, a na ty tu nejsme zavedený. V rádiu dost záleží na individuálních vztazích redaktorů k určitejm kapelám.

Nemělo by vám právě s promotérskou prací pomoct sdružení Nový horizont? Jste jedni z prvních členů.

Dan: Bez komentáře.

Nechci komentář, ale odpověď.

Dan: Práce Novýho horizontu se z ekonomickejch důvodů zredukovala na Rock-Café na Národní. Spíš je náš problém, že nemáme manažera. Hledali jsme, ale nenašli nikoho dobrýho.

Obecnej problém! Na organizátorech už ledacos zvadlo.

Dan: Nebyli jsme k tomu vychovávaný. Ale chtěl bych říci, že chápu, že podnikatelé v kultuře sázej na jistý kasaštyky a nechtěj nic riskovat.

Skončili jsme a všichni jsme se odebrali do hospody U Karla IV. na jedno pivo. Přisedl k nám bez vyzvání jakýsi opilý hromotluk, nejprve se chtěl jen napít z našich půllitrů, pak se začal sápat na Blanku. Poloviční Šustr vylítnul, zařval - a opilec schlíple odešel. Kupodivu.

Villy Vrak
Generace 38 10.6.1990