Článek - Toyen

JAK SE Z PRAŽSKÉ KAPELY STALA SVĚTOVÁ

Stairway to Heaven of Toyen

Vypůjčil jsem si název zřejmě nejslavnější rockové písně všech dob, poněvadž vzestup pražské skupiny Toyen se trefněji snad ani komentovat nedá. Krůček po krůčku stoupají po „schodech do nebe“ a s trpělivou mravenčí náturou budují základy pro věci příští. Značně jim pomohla Amerika. O jejich dvanáctidenním pobytu za oceánem už bylo napsáno a řečeno mnoho. Ovšem čas plyne dál a mne především zajímalo, jak aktuální Toyen chce navázat, přesněji řečeno rozdmýchat pomalu dohasínající boom, který se okolo nich vzňal po jejich slavném návratu. Něco jsem zaslechl, něco se šuškalo, a tak jsem šel přímo k ohnisku, tj. za tím nejvýřečnějším z nich – Jirkou Šimečkem, který pamatuje časy Letadla a stál i u zrodu Toyen v únoru 89. Nevtíravě upozorňovali na to , že na pevných základech minulosti stanula nová kapela, která by mohla postupem času výrazně promluvit do dění v celé naší pop-music.

„Stali se z nás profesionálové. Ta předchozí nezávislost se překulila do jiných dimenzí. Amerika nás naučila starat se především o muziku, dělat ji v klidu, aby byla co nejlepší. Dříve jsme si nosili aparaturu, dohadovali se na nesmyslech se zvukařem, přemlouvali řidiče, aby nás odvezl, když nás už přivezl…Ta Amerika nám to ukázala jednoznačně, zaškolila nás. Ty seš muzikant, tak se starej o muziku, ten je bedňák, tak ať tahá bedny, řidič, ať vozí a drži hubu a zvukař, ať zvučí tak , jak si kapela přeje. Chce to nekompromisnost a profesionální jednání. Byla to škola života a zároveň zúročení předchozí práce“.

Z dnešního hlediska by se minulost Toyen mohla zdát až příliš nenápadná, zakřiknutá. Teď jsou tu rázné výsledky, reklama, jasná načrtnutá budoucnost. Dřív to byly jen mlhavé náznaky, nedotaženost a možná až přílišná skromnost. Toyen nikdy se svojí hudbou neobchodovali, ale Amerika jim v tomto ohledu otevřela oči.

„Každý rok jsme měli nějakou koncepci, a tu se nám dařilo plnit. První rok jsme o sobě dávali vědět. Natočili jsme dost demosnímků, byli jsme v rozhlase, byla i nějaká televize, hráli jsme nejen po klubech, ale i na velkých koncertních akcích. Časem jsme se prezentovali i na dvou kompilačních deskách – Nové Horizonty, respektive Monument a také jsme vydali vlastní LP na kompaktu, a to v nákladu 1600 kusů,mimochodem už je prodané.“

Toyen si dali sice dva měsíce pauzu, ale zároveň zvažovali nabídky našich gramofonových firem na první LP desku. Přednost nakonec dostal Bonton. Načichlost Amerikou a zejména tamním profesionálním způsobem práce je nasměrovala k firmě, která nejenže americky přemýšlí, ale také pracuje.

„Teď v dubnu a květnu budeme připravovat písničky a v červnu půjdeme do studia. Já mezitím poletím do Států na setkání s našimi americkými promotéry, kteří se chtějí dohodnout na další spolupráci. Přes prázdniny se rozjede propagační kampaň, vyjde singl vyňatý z desky a LP o nákladu 20.000 kusů se bude lisovat. Pakliže všechno vyjde, tak od září pojedeme turné na trase Norimberk – Paříž – Londýn – Cardiff – Londýn – Norimberk a po návratu rozjedeme turné i u nás. Desátého října by měl být slavnostní křest desky v Rock Café za účasti Bontonu a americké strany, která přiletí v plném počtu.“

LP Deska bude kompletně obsahovat nové věci. Je to odvaha nevsadit na osvědčené hity typu „Po stopách zmizelých železnic“ či „Byl tu chvíli“ a natočit veskrze nové, tedy neohmatané a časem neprověřené písně. Bude jich prý deset až dvanáct, z nichž šest už je v to chvíli připravených. Stěžejní bude zřejmě sound nahrávek, s kterým Toyen vyrukují. Z jejich předchozích písní byla cítit 60 léta, ale i nepopiratelný vliv U2 a The Smiths. Možností, jakým směrem se vydat, je však ještě více. Anglií lomcuje taneční rave rytmus a Primal Scream jsou populární jak nikdy, Amerika je zas plná ostrých loktů drsně vzhlížejících neomalených mladíků, fascinovaných úspěchem Nirvany. To vše se může (ale i nemusí) odrazit na zvuku Toyen.

„Zrovna jsme o tom včera mluvili. Pro nás by nebyl problém vrátit se do dob, kdy jsme poslouchali Hendrixe a Slade. Nechceme však mluvit o vzorech, pro nás je směrodatné, aby na desce byl především kus nás. Pokusíme se o hudbu, tak jak by měla vypadat v roce 92, a to nejen u nás, ale i ve světě. Aby to obstálo nejen doma, ale i v Londýně a New Yorku.“