Toyen
Toyen - biografie
Období 1989-1991
Hudební skupina Toyen, která záměrně využila v té době poměrně neznámý pseudonym významné surrealistické české malířky Marie Čermínové, vznikla v roce 1989. Po dobu své existence zároveň malířku propagovala a zahrála také na vernisáži jejích děl v roce 1992.
Toyen byla především Václavkův, Šimečkův návrat ke klasické kytarovce, ovlivněný poslechem skupin jako The Smith, Housemartins, The Cure, Davida Bowieho, The Cult,a dalších skupin dekády 80.let. Chtěli udělat kapelu, která by navázala na tvorbu Letadla. Jeho zpěvák a čtvrtý člen Pepa Vondrášek měl v té době již zaběhlý Jižní Pól. Šimeček s Václavkem oslovili Ivo Hegera, Jiřího Křivku a do party chyběl již jen zpěvák. Jirka Šimeček měl ale trumf v rukávě: v polovině osmdesátých let uvedl v život skupinu Diskrétní skok, kde poznal Petra Chromovského - vynikajícího zpěváka a hudebníka s talentem od „vyššího“. Zajímavé na tom bylo, že Chromovský byl vším, jenom ne druhým Pepou Vondráškem: či-li vzniklo kompletní Letadlo, ale s jiným hlasem,velmi introvertním projevem a spíše až ostýchavou image. Skupina velmi rychle připravila repertoár, měla slušné zázemí, ale také první rozpory. V Letadle fungovala spolupráce Heger-Křivka, zde nikoliv. Došlo k drobné peripetii: Heger odešel, aby se za cca 3měsíce vrátil, a na krátkou dobu ho nahradil na klávesy David Ondříček (dnes známý režisér, a především tvůrce videoklipu „Last Free Swans!“ Z druhého alba Toyen). Po návratu Ivo Hegera byl Křivka odejit a s ním odešel i David. Je to důležitý okamžik protože zde se utvořil rozhodující line-up Toyen: Chromovský,voc,ac.gt, key, Ivo Heger - gt, Petr Václavek - bass a Jiří Šimeček - ds. Šimeček v té době utvořil hodně pro práce pro zázemí skupiny, počínaje zkušebnou, velmi zdatnou manažerkou Táňou Petruškovou a propojením kontaktů. Díky tomu se Toyen začala v průběhu roku 1990-91 objevovat téměř na všech důležitých akcích v Praze i mimo ni. Je jasné, že kdyby nebyla hráčská kvalita, skladatelská potence Ivo Hegera a zajímavé texty Petra Václavka, zájem by jistě nebyl takový, ale v té době vše hrálo Toyen do karet. V tomto období se také podařilo nahrát za asistence Jiřího Křivky kvalitní dema, která posloužila jako hudba k prvním videoklipům pro ČT- „Po stopách zmizelých železnic“, „Příběh lásky“ a které posloužily především také jako „vstupenka“ do velkého světa.
Předěl nastal pro Toyen při koncertech v pražském Rock Café. Skupina byla oslovena marketingovým zástupcem televize ABC Scottem Murphym přímo z New Yorku. A protože to byl přesně ten okamžik, na nějž skupina čekala, mohl ji tento kontakt katapultovat dále. Pro Scotta Murphyho se pražská hudební skupina vážně stala jeho koníčkem. Se Šimečkem vykomunikovali vše potřebné a Toyen mohla v nahrávacím studiu Smetanova divadla připravit CD "Following the dissappeared Railroads" - výbornou nahrávku a dodnes sběratelskou raritu. Toto CD EP podtrhl fotografií na obalu fotograf Tono Stano. Scott slíbil mediální podporu, koncerty v New Yorku a Bostonu a především další vzájemnou spolupráci, dokud Toyen nepodepíše smlouvu s velkým labelem. Toyen té doby byla stabilizovaná, měla hudební potenciál, zázemí a na tehdejší poměry kvalitní manažerku. Média jí šla na ruku a vše vypadalo, že z ní může vzniknout přinejmenším kvalitní, sofistikovaná klubová skupina.
Období 1991-1993
Toyen se dařilo téměř vše na co sáhla, problém byl jen v tom, že svými výjezdy do zahraničí nedokázala vytvořit dostatečný nástup pro zachycení se v zahraničním povědomí a ani sekundárně nezúročila své zahraniční úspěchy u domácího publika. V průběhu roku 1991-92 Toyen absolvovali vystoupení v Německu, Rakousku, Velká Británii a především v USA - koncerty ve slavném klubu CBGB's, beznadějně vyprodané party v Shooting Gallery na Broadwayi v N.Y.C. i výborné koncerty v univerzitním městě Worcesteru).
Rok 1992 byl důležitý tím, že se mělo naplnit vydání očekávaného CD,LP, MC pro společnost Bonton music. Křest alba „Last free swans!“ byl opravdu událostí podzimní klubové sezóny. Naprosto přecpané Rock Café vidělo skupinu Toyen ve špičkové formě (jako host si zahrál i promotér Scott Murphy), který si kvůli křtu odskočil se svými kamarády z New Yorku. Zvukový inženýr Colin Stuart byl kvalitní hudební producent, na anglických textech se podílel i rodilý Angličan Matt Black. CD bylo nahráno ve špičkovém studiu Sono a Bonton na produkci nešetřil. Spolupráce s ředitelem Sony Music Zbyňkem Knoblochem byla výborná. Manažerka Táňa Petrušková vše velmi dobře organizovala, skupina prožívala jeden vrchol za druhým. Jiří Šimeček byl v létě akreditován na New Music Seminar v New Yorku a domluvil na rok 1993 další koncerty v USA. David Ondříček připravil videoklip, který zaujal štáb MTV London 120minutes a známý moderátor MTV Paul King ho uvedl v samostatném bloku ve svém show i s ukázkami z koncertu skupiny Toyen v klubu Bunkr v Praze. Úspěch ale oslabila podstatná věc - odchod Ivo Hegera. Ten ohlásil půl roku dopředu a čestně, že ze skupiny odejde. Tato změna zároveň odhalila slabinu skupiny: mediálně byl silný bubeník a nikoliv frontman Petr Chromovský. To nebylo v pořádku, protože, jak byl Šimeček známý a odpovědný, tím méně byl účasten na tvorbě (hudbu skládal především Ivo Heger, popř. Petr Chromovský, texty psal Petr Václavek).
Období 1993 -1997 (s přestávkou)
Jak to u skupin klubového typu bývá, došlo k návratu kytaristy z prvního období Jiřího Křivky. Je pravda, že ten sice repertoár po vzoru Ivo Hegera skupiny zahrál, ale jeho tvůrčí přínos byl zanedbatelný. Skupina sice podepsala smlouvu u BMG CZ a při další návštěvě USA přidala opět koncerty v CBGB‘s. Natočila s režisérem Davidem Ondříčkem dokument o skupině, ale to nezastřelo zklamání z očekávání podpisu smlouvy v USA. Během natáčení CD Toyen dosáhli dalšího neočekávaného úspěchu - stali se předkapelou skupiny Depeche Mode při jejím červnovém vystoupení v Praze na stadiónu Sparty. Tato akce byla rovněž poslední, které se účastnila manažerka Táňa Petrušková. Po vydání CD „Malíř smutnej“ -1993 (BMG CZ) sice skupina dostala další nominaci na české Gramy (dnes Andělé), ale za obal roku. Alespoň čest malířce Toyen, ale prodejnost alba byla nižší než u předchozího CD „Last free swans!“ Přišel nástup nejenom tvrdších grunge a hard-core skupin, ale především DJů a jejich setů. Organizační motor skupiny Jiří Šimeček se začal věnovat osobnímu životu a stal se producentem dalších projektů - „Hořící sny“ (s Otakáro Schmidtem, Monikou Načevou a Romanem Holým), CD „Náhrobní kámen“ - tribute tvorbě Petra Nováka a hlavně se věnoval práci promotéra v prvním českém muzikálu Dracula. Je jasné, že skupině chyběl kytarista, tak celkem dobře zaskočil František Sahula, se kterým se v té době Šimeček potkal (na pozvání starého kamaráda Fanánka) při natáčení CD „Stará Kovárna aneb konec punku v Čechách“, kde se objevila i skladba „Smějeme se ve městě“ z původního repertoáru skupiny Letadlo. Sahula nahradil komplikovaného Jiřího Křivku. Skupina stagnovala.Po angažování Petra Váni na post kytaristy, vyjednal Šimeček nový kontrakt s brněnským vydavatelstvím Indies (protože nedošlo k uplatnění opce ze strany BMG CZ). Pozvolna se tvořil nový repertoár, který se objevil na poslední desce skupiny Toyen - „Ia Orana“ (1997 - Indies Records). Lehká mystifikace s pobytem Marie Čermínové, alias Toyen, na Velikonočním ostrově, přinesla příjemnou desku, kde je na tehdejší dobu především velmi dobře zpracovaný CD-Rom. Jiří Šimeček byl v té době unaven osobním životem a hlavně neochotou skupiny proměnit aranže kvalitních skladeb do polohy více groovové a clubbingové. Skupina pomalu přestávala vnitřně fungovat a po odchodu Šimečka v lednu 1998 vzal plnou odpovědnost za její chod zpěvák Petr Chromovský. Ačkoliv měla skupina v posledním období (díky společnosti Šiba) opět solidní zázemí, změnila se pozvolna v příležitostně hrající band pro radost až po osobních aktivitách. Skupina ale zcela jistě naplnila mnoho citlivých duší poetikou Hegerovy kytary, Chromovského zpěvu, nekomplikovaných bicích Šimečka či výjimečných Václavkových textů. Obaly všech CD skupiny naplnily jméno malířky Toyen. Ať u prvního obalu fotografoval Tono Stano a grafiku zpracoval Petr Václavek, „Last free Swans!“ připravil Václav Jirásek, „Malíř smutnej“, byla Šimečkova práce a „Ia Orana“ vznikal spoluprací Váni se Šimečkem. Cesta hudebníků Šimečka, Václavka, Hegera a Křivky od Letadla k Toyen se uzavřela...."lotosový květ se zavřel, byla si nej"....(Příběh Lásky, CD „Malíř smutnej“,BMG CZ, 1993).
V roce 2011 skupina obnovila svoji činnost a začala opět koncertovat. Připravuje rovněž nový materiál. Více informací na profilu skupiny na Bandzone: http://bandzone.cz/toyen, Facebook: https://www.facebook.com/pages/TOYEN/203243323056105
Podporujeme
